Samovykonatelná ustanovení mezinárodní smlouvy (self-executing)

 

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášená pod č. 209/1992 Sb.)
 
Čl. 3
Zákaz mučení
Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.
 
Čl. 4
Zákaz otroctví a nucené práce
1. Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví.
2. Od nikoho se nebude vyžadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce.
3. Za „nucenou nebo povinnou práci" se pro účely tohoto článku nepovažuje:
a) práce běžně požadovaná při výkonu trestu uloženého podle článku 5 této Úmluvy, nebo v době podmíněného propuštění z tohoto trestu;
b) služba vojenského charakteru nebo v případě osob, které odmítají vojenskou službu z důvodů svědomí v zemích, kde je takové odmítnutí vojenské služby uznáváno, jiná služba vyžadovaná místo povinné vojenské služby;
c) služba vyžadovaná v případě nouze nebo pohromy, která ohrožuje život nebo blaho společenství;
d) práce nebo služba, která tvoří součást běžných občanských povinností.
 
Úmluva o právech dítěte (vyhlášená pod č. 104/1991 Sb.)
 
Naprostou většinu ustanovení Úmluvy o právech dítěte nelze považovat za ustanovení samovykonatelné povahy; mezi výjimky patří například:
 
Čl. 7
Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
Čl. 16
(1) Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst.
(2) Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.