Je-li do právního předpisu zařazeno úvodní ustanovení, musí mít i toto ustanovení normativní povahu.

V § 2 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je stanoveno, že

„(1) Státní politika zaměstnanosti v České republice zahrnuje zejména
zabezpečování práva na zaměstnání,
sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, programů a projektů pro pracovní uplatnění fyzických osob,
koordinaci opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce v souladu s evropskou strategií zaměstnanosti a podmínkami pro čerpání pomoci z Evropského sociálního fondu,
tvorbu a koordinaci jednotlivých programů a opatření k zajištění priorit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce,
uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti,
tvorbu a zapojení do mezinárodních programů souvisejících s rozvojem zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce,
hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti,
poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce,
poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci,
opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravu k práci a ke specializovaným rekvalifikačním kurzům, a opatření pro zaměstnávání těchto osob,
opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin fyzických osob, které mají ztížené postavení na trhu práce,
usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a z území České republiky do zahraničí.".

Uvedené ustanovení nemá normativní povahu, neboť pouze demonstrativně proklamuje obsah státní politiky zaměstnanosti, aniž by však z toho vyplývaly právní důsledky. Samotnou právní úpravu provádění jednotlivých opatření, která tvoří státní politiku zaměstnanosti, upravují až další ustanovení zákona.

Úvodní ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů
㤠1
Úvodní ustanovení
Vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti …".

Uvedené ustanovení nemá normativní povahu, neboť pouze proklamuje postavení vysokých škol, aniž by však z toho vyplývaly právní důsledky.