Je-li záměrem navrhovatele vyjádřit varianty jako alternativy, musí být tento záměr vyjádřen způsobem odpovídajícím principům legislativní techniky; nelze zaměňovat kumulativní výčet s výčtem alternativním.

V návrzích právních předpisů se velice často vyskytuje chyba spočívající v tom, že navrhovatel nesprávně aplikuje principy legislativní techniky a skutečně zamýšlené vyjádření varianty vyjádří kumulativním výčtem v domnění, že se jedná
o výčet alternativní. V praxi tak dochází k častému zaměňování kumulativního výčtu s výčtem alternativním, aniž by se rozlišovaly různé právní důsledky.
Obecně lze konstatovat, že o kumulativní výčet se jedná v případě, že všechny podmínky k hypotéze (tj. podmiňující, skutkové části) právní normy musí nastat současně (tj. kumulativně), ergo žádná možnost výběru z více možností se v takovém případě ani nepřipouští, a proto se ani nejedná o vyjádření variant v pravém slova smyslu.

Jako příklad nesprávně vyjádřeného alternativního výčtu, který byl ve své podstatě výčtem kumulativním, což však nebylo původním záměrem navrhovatele
(v daném případě se jednalo o senátní návrh), lze uvést ustanovení § 11 zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který v původním znění stanovil:

㤠11
Další omezení práva na informace
(1) Povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud:
a) se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu,
b) jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím.".
V tomto případě by povinný subjekt mohl omezit poskytnutí informace pouze při současném (tj. kumulativním) splnění podmínek stanovených v písmenech a) i b), neboť výčet podmínek je stanoven kumulativně. Toto ovšem nebylo skutečným záměrem navrhovatele, naopak jeho záměrem bylo vyjádření variant, tj. výběru z obou možností uvedených buď v písmeni a), nebo v písmeni b). Proto bylo ustanovení § 11 zákonem č. 61/2006 Sb. novelizováno tak, že na konec písmeni a) bylo doplněno slovo (rozlučovací spojka) „nebo", čímž byl kumulativní výčet změněn v intencích skutečného záměru navrhovatele na výčet alternativní.
V § 145 návrhu zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, předloženého vládě, bylo uvedeno:

㤠145
(1) Statutární zástupce podnikatele, který je držitelem osvědčení podnikatele, se dopustí přestupku tím, že
nedoručí osvědčení podnikatele ve lhůtě podle § 67 písm. a),
neprodleně neoznámí Úřadu ztrátu nebo odcizení osvědčení podnikatele nebo osvědčení podnikatele pro cizí moc,
neprodleně neoznámí Úřadu změny údajů podle § 67 písm. c),
neoznámí úřadu údaje podle § 67 písm. d),
nezabezpečí ochranu utajované informace při zániku platnosti osvědčení podnikatele.".

Stanovení jednotlivých skutkových podstat přestupků kumulativním způso-bem by z několika skutkových podstat vytvořilo skutkovou podstatu pouze jednu, se vzájemně se vylučujícími hypotézami. To samozřejmě skutečným úmyslem předkladatele nebylo.
Do stanoviska Legislativní rady vlády byla celá část zákona, týkající se správních deliktů, přepracována a kumulativní výčet skutkových podstat přestupků změněn na alternativní, což odpovídalo skutečnému záměru navrhovatele.

Jako jiný příklad kumulativního výčtu, kde je správně aplikován princip le-gislativní techniky, lze uvést např. ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, které zní:

㤠39
(1) Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který
získal v rozhodném období (§ 41) zaměstnáním nebo jinou výdělečnou čin-ností dobu důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu32g) v délce alespoň 12 měsíců (dále jen „předchozí zaměstnání"); překrývají-li se doby dů-chodového pojištění, započítávají se jen jednou,
požádal úřad práce, u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a
ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživate-lem starobního důchodu.".

Z důvodu právní jistoty, že se skutečně jedná o výčet kumulativní, který nelze zaměnit s výčtem alternativním, je mezi písmena b) a c) vložena spojka „a", jejíž použití v daném případě zcela jednoznačně zdůrazňuje kumulativní charakter výčtu. Stejného účinku však lze dosáhnout i tím, že na konci písm. b) se namísto spojky „a" uvede čárka.