Pojmy je třeba definovat srozumitelně a jednoznačně a vyhnout se současně definici nevhodné až směšné

V § 2 písm. h) návrhu zákona o územním plánování a stavebním řádu (sta-vební zákon) předloženého vládě bylo uvedeno, že

„vlastníkem se pro účely tohoto zákona rozumí též osoba, která na základě zákona jedná ve věcech upravených tímto zákonem jako vlastník".

V § 2 odst. 2 písm. l) návrhu stavebního zákona bylo uvedeno, že

„jiným právem k pozemku nebo stavbě se rozumí právo svojí povahou věc-né".

Navržená definice vlastníka „pro účely zákona" byla nesrozumitelná, neboť nebylo zejména jasné, na základě jakého jiného zákona by osoba mohla jednat jako vlastník ve věcech upravených stavebním zákonem a jaké právní důsledky by z toho plynuly pro právní postavení takové osoby z hlediska postupů upravených stavebním zákonem a jaké právní důsledky by z toho plynuly, resp. mohly plynout pro skutečného vlastníka.
Navržená definice „jiného práva" k pozemku byla nesrozumitelná zejména ve vztahu k příslušným ustanovením občanského zákoníku, která vymezují věcná práva, neboť nebylo jasné, zda a jakým způsobem se od klasických věcných práv liší právo, které je věcné jen „svojí povahou".
Oba pojmy byly z návrhu prostřednictvím stanoviska Legislativní rady vlády vypuštěny.

V § 2 písm. i) návrhu zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) byl definován společný zájem věřitelů, a to jako
„zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku".

Tato definice „společného zájmu věřitelů" byla nejednoznačná, neboť spo-lečný zájem je definován prostřednictvím určité pohnutky, tedy subjektivního přesvědčení věřitelů (viz „je-li jeho cílem …"), které bylo nadto vázáno na neurčité právní pojmy (spravedlivý způsob řešení, který je výnosnější než ostatní způsoby), což znamená, že bylo-li by cílem zájmu věřitelů něco jiného, než co předpokládá zákon, resp. nebyl-li zvolený způsob „spravedlivý" nebo „výnosnější než ostatní", nešlo by o „společný zájem věřitelů" ve smyslu zákona. Definovat zákonné pojmy kombinací subjektivní stránky a neurčitých právních pojmů není v souladu s požadavkem jednoznačnosti právních norem.
Podle § 1 vyhlášky č. 326/2001 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), g), h), i) a j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro maso, masné výrobky, ryby, ostatní vodní živočichy a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich se např. rozumělo

z) vepřovým masem – maso prasat,
aa) skopovým masem – maso ovcí,
cc) kozím masem – maso koz,
ee) koňským masem – maso koní.

Uvedené definice pojmů jsou sice jednoznačné a srozumitelné, současně však zcela zbytečné až groteskní.