V rámci určité části právního předpisu, např. dílu, neupravovat nový pojem pouze pro účely této části

V § 87 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném před 1. zářím 2008, bylo stanoveno:
„(1) Uživatelem se pro účel tohoto dílu rozumí uživatel, který je fyzickou osobou.".
„(3) Souhlasem podle zvláštního právního předpisu35) se pro účely tohoto dílu rozumí rovněž souhlas učiněný pomocí elektronických prostředků, zejména vyplněním formuláře v obsahu stránky poskytované na síti internet.".

Rozdílné vymezení pojmů „uživatel" jednak v § 2 téhož zákona, v němž bylo uvedeno, že uživatelem je „každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 87 odst. 1)" a jednak v § 87 odst. 1, je nevhodné a matoucí a současně odporuje zásadě jednoznačnosti vymezení pojmů.
Pojem „souhlas" je v textu zákona v souvislosti s věcným obsahem souhlasu (např. souhlas k převodu práv – v § 15 odst. 2, souhlas s využíváním radiových kmitočtů v § 17, souhlas s převodem práv vyplývajících z přidělených rádiových kmitočtů v § 23), zatímco v ustanovení § 87 byl tento pojem vymezován pouze z hlediska jeho formy; předmětné ustanovení je nevhodné.
Pojem „uživatel" by měl být vymezen pro zákon jako celek jedním způso-bem; je-li však důvod z takto definované množiny vyloučit určitý okruh subjektů, lze tak učinit např. obratem „to neplatí, jde-li o …."
Pokud jde o pojem „souhlas", měla být věc řešena až v tom ustanovení zá-kona, které upravuje povinnost mít k určitému postupu souhlas, včetně řešení otázky formy tohoto souhlasu.