« Zpět na Pojmy výkladového...

Přechodné ustanovení

Rejstřík: P

V přechodných ustanoveních právních předpisů se upravuje vztah nové právní úpravy k dřívější (dosavadní) právní úpravě a k právním vztahům podle ní vzniklým, a to v zájmu právní jistoty a ochrany práv v dobré víře nabytých na základě předchozí právní úpravy. V případě, kdy se přijímá zcela nová právní úprava určitých právních vztahů, které dosud upraveny nebyly, obsahují přechodná ustanovení obvykle pravidla pro implementaci těch ustanovení nového právního předpisu, která nelze bez dalšího aplikovat okamžitě od jeho účinnosti. Jiná pravidla chování nelze do přechodných ustanovení zařazovat.

Smyslem přechodných ustanovení je především odstranit nebo alespoň zmírnit negativní důsledky, které by mohly při střetu dosavadní a nové právní úpravy vzniknout. Za tím účelem přechodná ustanovení zpravidla upravují odlišné předpoklady pro existenci a obsah právních vztahů vzniklých podle dosavadní a podle nové právní úpravy. Pokud má nová právní úprava svými účinky zasáhnout do právních vztahů vzniklých na základě dosavadní právní úpravy, je třeba, aby návrh právního předpisu obsahoval přechodná ustanovení, která budou způsob a důsledky takového střetu řešit.

Jestliže návrh právního předpisu může mít vliv na právní vztahy vzniklé podle dosavadní právní úpravy, je nezbytné tyto důsledky upravit v přechodných ustanoveních.

V případech, kdy je v zájmu právní jistoty nezbytné, aby dosavadní právní úprava i nadále upravovala (některé) právní vztahy vzniklé na jejím základě, musí být v přechodných ustanoveních jednoznačně stanoveno, na jaké dříve vzniklé právní vztahy a v jakém rozsahu se i po účinnosti nové právní úpravy vztahuje dosavadní právní úprava.

Přechodná ustanovení nemohou nepřímo novelizovat jiné právní předpisy.

Přechodná ustanovení zásadně nelze novelizovat. Účelem přechodných ustanovení je zejména ochrana právní jistoty a práv nabytých v dobré víře a změna přechodných ustanovení by zpochybnila jak jejich účel, tak samotné právní vztahy, které jsou jimi chráněny, při vzniku každé další nové právní úpravy je proto třeba vztah nové právní úpravy k právní úpravě dřívější řešit také novými přechodnými ustanoveními. Přechodná ustanovení lze výjimečně novelizovat nejpozději do dne nabytí jejich účinnosti, pokud je to odůvodněno např. potřebou odstranit věcnou nebo právní chybu v nich obsaženou. Do přechodných ustanovení rovněž nelze novelami vkládat další ustanovení, která s původními přechodnými ustanoveními nesouvisejí.

Přechodná ustanovení mohou upravovat pouze a jen takové otázky, které souvisejí se vztahem nové právní úpravy k právní úpravě dosavadní. Přechodná ustanovení se v právních předpisech uvádějí v samostatném článku, přičemž musejí být vždy umístěna za posledním bodem novely právního předpisu, k němuž se vztahují

Při koncipování přechodných ustanovení je třeba z hlediska obsahového rozlišovat mezi přechodnými ustanoveními, která se týkají pouze soukromoprávních vztahů a přechodnými ustanoveními, která se týkají vztahů veřejnoprávních. V případě veřejnoprávních vztahů je někdy vyloučena nepravá retroaktivita a naopak se výslovně předpokládá retroaktivita pravá (např. čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod). V případě přechodných ustanovení upravujících podmínky a způsob dokončení řízení vedených orgány veřejné moci a zahájených podle dosavadní právní úpravy je též vhodné výslovně vyjádřit, zda se přechodná ustanovení týkají pouze pravidel procesních nebo též pravidel hmotněprávních.

Podrobnosti upravují Legislativní pravidla vlády v čl. 51.

0 Přílohy
4001 Zobrazení